Ohlasy v médiích
Mnoho článků a reportáží o naší kauze se objevilo bezprostředně po jejím provalení na podzim 2012, a to prakticky ve všech médiích. Situace tehdy vypadala vcelku jednoduše: advokát se dopustil zpronevěry, zaslouží si tedy kriminál.
Zástupci realitní kanceláře slibovali pomoc poškozeným klientům, která ale nikdy nepřišla. Kdekdo očekával plnění ze strany pojišťovny, neboť jak advokát Vlasák, tak i Reality 21 byli pojištěni na odpovědnost za způsobenou škodu – ani k tomu ovšem nedošlo. Mnozí také věřili ve věhlas značky Century 21, případně v garanci České advokátní komory. Vše nasvědčovalo tomu, že vzniklá situace musí dospět z hlediska poškozených klientů k uspokojivému rozuzlení.
V lednu 2013 se zorganizovala větší skupina poškozených klientů (přes dvě desítky prodávajících), čímž se náš postup stal koordinovaným, a tudíž i efektivnějším. Vzhledem k vývoji naší kauzy se některá média rozhodla situaci nadále sledovat. Pozornost se jednoznačně přesouvá od advokáta Miloše Vlasáka jako jediného viníka zpronevěry k otázce odpovědnosti realitní kanceláře Reality 21 Century 21. Přehlížen není ani postoj, který ke svým klientům zaujala mateřská Century 21. Kapitolu samu pro sebe tvoří dění kolem bezzubé České advokátní komory. A v neposlední řadě média sledují aspekt policejního vyšetřování, které nedospělo k nalezení ukradených peněz, ani k rozklíčování kauzy v celé šíri. Onou pověstnou poslední kapkou je rozhodnutí ministerstva financí, že okradení jsou povinni uhradit daň z převodu nemovitosti – tedy že stát na zdanění krádeže trvá.
Advokát Miloš Vlasák
Nijak nepochybujeme o tom, že se advokát Vlasák zpronevěry skutečně dopustil. Avšak tohoto padlého advokáta zdaleka nepovažujeme za jediného viníka vzniklé situace. Vlasák by se bez svého úzkého napojení na Reality 21 nikdy k našim penězům nedostal. Kdyby byl ve svých záměrech skutečným „osamělým zločincem“, nikdy by nedostal příležitost dopustit se zpronevěry v tak obřích rozměrech – prostě proto, že by tolik peněz do jeho advokátní úschovy nedoputovalo. Objem peněz uložených k němu určovala právě Reality 21.
Co vyčítáme realitní kanceláři Century 21 Reality 21?
Jsme přesvědčeni o tom, že velký díl odpovědnosti za naši škodu spočívá na realitní kanceláři. Ze srovnání našich jednotlivých případů lze dovodit, že jsme byli k přijetí služeb advokáta Vlasáka realitní kanceláří záměrně navedeni. Advokát Vlasák se klientům Reality 21 příliš neukazoval, nikdo z nás s ním při uzavírání smluv nepřišel přímo do styku. Dohody o úschově finančních prostředků s námi podepisovaly Vlasákovy koncipientky, přičemž veškerý právní servis předcházející podpisu kupních smluv nám byl zprostředkován makléři Reality 21. Za služby advokáta Vlasáka jsme nic neplatili – advokátní úschova u Miloše Vlasáka nám byla prezentována jako přirozená součást komplexních služeb, které nám poskytovala realitní kancelář. Byla to Reality 21, která s advokátem Vlasákem měla uzavřenou smlouvu o poskytování právních služeb, Vlasáka dokonce prezentovala jako svého zaměstnance. A byla to Reality 21, která advokátovi Vlasákovi za jeho služby platila.
Odmítáme, že by nám makléři nabídli alternativní způsoby zabezpečení našich transakcí. Máme písemné doklady o tom, že byli klienti zpochybňující vhodnost tohoto řešení od volby jiného postupu naopak odrazováni (volba jiného způsobu úschovy peněz by byla zpoplatněna, bezpečnost úschovy u advokáta Vlasáka byla dokládána jeho pojištěním, a to i proti zpronevěře).
Realitní kancelář Century 21 Reality 21 nás klamala tvrzením, že je advokát Vlasák jejím zaměstnancem. Nechala jej tak plně požívat své vlastní důvěryhodnosti (spojené s mezinárodní značkou Century 21).
Realitní kancelář Century 21 Reality 21 podle našeho názoru pochybila při ochraně našich majetků také ve chvíli, kdy nás včas neinformovala o nestandardním chování s ní spolupracujícího advokáta Vlasáka. Na základě stížností na jeho nespolehlivost s ním 22. srpna 2012 sama rozvázala smlouvu o spolupráci. O vzniklých problémech nás však informovala teprve poté, co o 14 dní později na advokáta podala trestní oznámení (6. září 2012). Ačkoliv si tedy byla vědoma nespolehlivosti advokáta Vlasáka, či dokonce jeho kriminálního jednání, nechala kupující nadále skládat peníze na Vlasákův advokátský účet. Stejně tak nechala v běhu procesy převodů vlastnictví na Katastru nemovitostí.
Jsme přesvědčeni o tom, že ke zpronevěře finančních prostředků z advokátní úschovy mohlo dojít pouze ve specifickém organizačním prostředí, které si Century 21 Reality 21 zvolila pro maximalizaci svého zisku. Tuto realitní kancelář viníme z toho, že v kritické chvíli jí záleželo především na formálním završení našich obchodních případů, z něhož jí vyplynul nárok na provizi. Viníme ji z toho, že bezpečí svých klientů vyměnila za vlastní ekonomickou efektivitu. Slova, kterými k sobě realitní kancelář své potenciální zákazníky lákala (bezpečí, spolehlivost, komplexní služby…), byla pro ni jen nezávaznou marketingovou rétorikou.
Co vyčítáme „mateřské“ Century 21?
Začneme-li pátrat, co se vlastně skrývá za onou „světovou realitní jedničkou“ Century 21, zjistíme, že držitelem master franšízy pro ČR je společnost All Done, s.r.o. V průběhu času jsme k řešení vzniklé situace vyzvali všechny postupné jednatele této společnosti. A od všech jsme obdrželi stejnou odpověď, která je v naprostém souladu s tím, jak franšízing funguje: V realitní kanceláři, jejímiž jsme klienty, je sice logem Century 21 polepená i sklenička na vodu. Ovšem dojem, že jsme také klienty společnosti Century 21, je prý zcela mylný. Po Century 21 nemáme prý právo cokoliv požadovat.
Původní vedení C21 nás bez skrupulí odmítalo a od celé věci se distancovalo. Na začátku roku 2014 jsme započali vyjednávání o odškodném s novým vedením společnosti. Bez výsledku. A to i přesto, že se majitel R. Schönfeld nechal slyšet, že alespoň vrácení provizí považuje za svoji „morální povinnost“. I na morální povinnost však C21 do druhého dne zapomněla…
Na naší kauze lze demonstrovat, na jak zvrácených principech funguje franšízing ve vztahu ke koncovým klientům. Na zvláštní (a pro nás fatální) kontrast jsme upozornili v článku pro LN: „Jde o víc než jen o muže bez zábran“ (článek ZDE). Máme na mysli kontrast mezi náklonností, kterou Century 21 prokazuje svému klientovi ve stádiu „namlouvání“, a odvrácenou tváří, se kterou se již „ulovený“ klient u Century 21 naopak setkává v těžké chvíli, kdy se dovolává jejího zastání. Franšízingu se také říká „podnikání pod cizím jménem“. Century 21, která své jméno za úplatu realitním kancelářím propůjčuje, má přitom za to, že ji tento obchodní model k ničemu nezavazuje.
A tak zatímco Century 21 doufá, že nám dojdou síly, my jsme připraveni s ní naše síly měřit. Dovolujeme si přitom tvrdit, že s pěti desítkami okradených představujeme „firmu“ silnější, než je Century 21 sama. I taková je totiž výhoda „podnikání“ pod svým vlastním jménem.
Čeho chceme dosáhnout?
Samozřejmě nám jde o to získat zpět majetek, který nám byl odcizen. Proč by ale mělo být zveřejnění spletitostí naší kauzy tou správnou cestou? Je to jedna z cest, která je nadto cestou ke zkultivování našeho mnohdy bezohledného podnikatelského prostředí. Třebaže to tak na první pohled nevypadá, krádež desítek miliónů korun se přece jen liší od krádeže auta nebo peněženky. Zpochybňujeme nezávislost advokáta Vlasáka na realitní kanceláři Reality 21, upozorňujeme na její pochybení a z nich vyplývající zodpovědnost. Dovoláváme se také odpovědnosti ze strany Century 21, která generuje zisk z přetvářky a iluze závazků.
V čem spočívá společenská závažnost našeho případu?
Za prvé:
Naše kauza odkrývá systémovou dysfunkci ve zdánlivé garanci, kterou za své advokáty poskytuje Česká advokátní komora. V případě zpronevěry není klient advokáta zapsaného v ČAK o nic lépe chráněn, než kdyby mu byl jeho majetek zpronevěřen náhodným kolemjdoucím.
V naší kauze došlo k tomu, že velké množství nevinných lidí bylo okradeno advokátem v ohromném rozsahu bez vyhlídky uspokojivého vyřešení. Nestalo se tak přitom poprvé. Od listopadu 2011 byl trestně stíhán a následně odsouzen zlínský advokát Milan Holomek, který zpronevěřil kolem půl miliardy Kč. I v tomto případě měla ČAK za to, že je nejvhodnějším řešením přestat se ke svému advokátovi znát. Milionové částky ze své advokátní úschovy zpronevěřil i další advokát Marián Šťastný. Ani k této zpronevěře se ČAK žádnou důstojnou formou nevyjádřila.
Za této situace Česká advokátní komora pokračuje v propagaci institutu advokátní úschovy jako bezpečného nástroje při prodeji nemovitosti. Přitom ochrana klientů před nespolehlivým advokátem neexistuje. Obecně se má za to, že advokát, který svoji mravní autoritu čerpá mj. ze svého členství v ČAK, je osoba spolehlivá. Nikdo a nic ale neřeší, když tomu tak není. ČAK tedy garantuje něco, co garantovat nedokáže.
Za druhé:
Naše kauza odhaluje pokrytectví franšízingového obchodního modelu, který je v současné době velmi rozšířen a se kterým všichni přicházíme každodenně (často nevědomě) do styku. Franšízing je ve vztahu ke koncovým klientům postaven na klamu, přičemž toto klamání spotřebitelů generuje jeho zisk.
Není žádnou náhodou, že realitní kancelář advokáta Vlasáka, který se zpronevěry dopustil, prezentovala jako svého zaměstnance. Jde o jeden z výrazů samotné podstaty franšízingu (podnikání pod cizím jménem): malému a slabému (Reality 21, s.r.o.) má být umožněno vytvářet dojem velikosti a síly (oblečení barev Century 21, vydávání právně nezávislého advokáta za spolupracovníka…).
Je příznačné, že odborná literatura považuje – bez zardění – klamání zákazníka za jednu z výhod franšízingu: „Výhodu franchisingu lze spatřovat v tom, že běžný zákazník jen stěží rozezná, zda se jedná o podnik franchisora [tj. poskytovatele značky] nebo franchisanta [tj. nositele značky]. U běžného zákazníka je tedy vyvoláván dojem, že se jedná vždy o stejnou firmu, popř. o její organizační složku, odštěpný závod nebo dceřinou společnost…“ (M. Řezníčková: Podnikání pod cizím jménem)
Klamání zákazníka má tedy franšízing ve své obchodní strategii. Na našem případě lze přitom ilustrovat, jak zdrcující důsledky to pro spotřebitele může mít: z „velké“ realitní společnosti, kterou si mnozí z nás zvolili z opatrnosti, zbyla malá s.r.o., se kterou – říkají mnozí – ani nestojí za námahu se přít, natož soudit. Nám ale ano, protože tuto praxi nelze tolerovat!